Dokud si budeme myslet o české vládě, že se jedná o vládu, která chce naplňovat vůli lidu, nikdy se nedobereme žádného výsledku. Je třeba pochopit, že se nejedná o českou vládu, ale o likvidační komando české státnosti a českého národa. Tento likvidační trend je dlouhodobý.

Každý sociální jev, každou sociální událost, společenský proces, společenskou entitu lze analyzovat a hodnotit. Toto tvrzení je v podstatě banální, avšak banalitou přestává být, když se dostaneme k otázce na základě, čeho analyzovat a hodnotit. Pokud budeme hodnotit vládu a jiné ústavní činitele na základě procesů, které proběhly v rámci dané ústavy a ústavně právního řádu, dospějeme k závěru, že se nepochybně jedná o legální českou vládu.

K poněkud jiným výsledkům se dobereme, pokud začneme analyzovat reálné procesy, které vedly k inauguraci daných ústavních činitelů. Krátce před volbami změna pravidel pro volby Pavlem Rychetským, tím samým legislativcem, který předchozí pravidla voleb prosadil. Tři dny před volbami vyvolání falešné mediální kauzy Pandora Papers (Holecová) proti předsedovi nejsilnější strany. Zcela asymetrická volební kampaň v médiích prosazující určité politické strany a dehonestující jiné, včetně nálepky fašistická strana.

Do demokratických procesů vstupují i zahraniční síly, vycházející z jiných než českých zájmů. Mají rozpracované metody pro zajištění vítězství sil, které prosazují. Příkladem je miliardář G. Soros, Američan maďarsko židovského původu, který prostřednictvím placených disidentů a placených neziskových organizací ovlivňuje demokratické procesy po celém světě. Hlubší naformátování kádrů provádí G. Soros prostřednictvím vlastní Středoevropské univerzity. Novináři a politici, kteří prošli touto školou, se bezpečně podle svého působení poznají. To, že se nejedná o demokracii, a naopak Sorosovo působení je protidemokratické, je lehce pochopitelné. Demokracie je prosazování vůle lidu dané společnosti. Placení disidenti a neziskové organizace prosazují vůli G. Sorose, a proto bez ohledu na obsah jejich působení to není demokracie, ale „soroskracie“.

Třetí způsob analýzy a hodnocení vychází ze základního axiomu demokracie: „vláda lidu, pro lid, prostřednictvím lidu.“ Při této analýze vychází současná vláda nejhůře a podle naplňování vůle lidu je evidentní, že se nejedná o českou vládu, protože naprosto nevychází z vůle lidu, ale naopak svou vůli chce vnutit lidu, a to jakýmikoliv prostředky, především silovými, které s demokracií nemají nic společného, ale jsou součástí každé totality. Do značné míry pro současnou vládu manuálem k jednání je Orwellova kniha „1984“. Kritika vlády je často postavena na hodnocení vzdělanosti, inteligence a kompetentnosti jejich členů. I když deficit politiků ve všech těchto oblastech je výrazný, sám o sobě by nestačil. Působení vlády nelze vysvětlit pouze hloupostí jejich ministrů. Škody, které působí českému státu a českému národů, jsou výsledkem cílených aktivit.

Podstatné v působení vlády je také popření základního principu demokracie, a to je směr vůle od lidu ke státu a k vládě. Otočili směr vůle od vlády a státu k lidem. Pregnantně to vyjádřil ministr Kupka (ODS) tvrzením, že lidé se musí chtít podvolit. V demokratické společnosti není legitimním právem státu a vlády určovat co si má občan myslet, říkat a psát. Vláda prostřednictvím státu má pouze zajišťovat explicitně vybrané funkce pro společnost a občana. Rozhodně mezi ně nepatří určovat obsah mysli občana a způsoby jeho myšlení. Pokud se tak děje, není pouze ohrožena demokracie této společnosti, ale společnost totalitní je.

Premiér Petr Fiala tvrdí, že lidé mají právo na regulované informace (cenzuru) a vyžaduje, aby udávali. Nejvyšší státní zástupce Igor Stříž (bývalý komunistický vojenský prokurátor a vyšetřovatel) vyhrožuje lidem: „Pokud budou mít jiné názory než vláda, tak budou trestně stíháni se sazbou do 3,5 roku vězení“. Politicky jsme se vrátili do feudalizmu, v němž platilo, že náboženská víra poddaných byla určena náboženskou příslušností feudála. Dnes to není feudál, ale vláda. Již probíhá kolem 100 politických procesů a někteří občané již byli odsouzeni. Učitelé ve školách se bojí a jako exemplární příklad pro zastrašení, učitelka, která mluvila o Ukrajině jinak než Česká televize a ministři, byla na hodinu vyhozena ze školy.

Policie se přestává chovat podle pravidel demokratického státu. U Národního muzea byl bezdůvodně brutálně zmlácen (kopy do obličeje) policejním komandem Karel Kočí, kterého odvezla záchranka a po několika měsících se stále léčí. Podal trestní oznámení, které bylo odmítnuto s odůvodněním, že několik úderů bylo vytrhnuto z celkového kontextu.[1] Má to být precedens pro obhajoby vražd? Jedna kulka, jedna rána nožem, jeden úder budou bagatelizovány vzhledem k celkovému kontextu? V případě vraždy J.F. Kennedyho šlo údajně o jednu kulku. GIBS by nejspíše řekl, že jde o vytrhávání z kontextu, vždyť šlo jen o jednu kulku. Nejenže trestní oznámení oběti policejní brutality bylo zamítnuto, ale „policejním orgánem GIBS bude postoupen podnět k prověření, zda se svým podáním, zejména pak úmyslně nepravdivými informacemi v něm, oznamovatel nedopustil trestného činu křivého obvinění dle § 345 trestního zákoníku, neboť to, jak oznamovatel lživě a tendenčně popsal jednání policistů, mohlo vést k jejich případnému trestnímu stíhání.“ Zde nejde pouze o jednu oběť, zde se jedná zastrašování všech občanů, aby se neodvážili bránit policejnímu násilí a policejní zvůli. Kdybychom hledali ilustraci jednání policejního státu, máme ji zde.

Účelovost zásahů do akademické sféry vidíme na odlišném přístupu k neoprodloužení smlouvy Tomáše Petráčka z katolické teologické fakulty, který byl jedním z iniciátorů výzvy na odstranění ze státních struktur „Aliance pro rodinu“, podporující tradiční rodinu. T. Petráček je svými názory a jednáním v rozporu s učením katolické církve o rodině. Rektorka Univerzity Karlovy Milena Králíčková je znepokojena situací na katolické teologické fakultě v souvislosti s výpovědí T. Petráčka, zatímco rektor VŠE byl v čele štvanice na děkana M. Ševčíka.

Sociologicky a politologicky je velice zajímavé, že generace, které vyrůstaly již v polistopadové společnosti, jsou ve vztahu ke společnosti totalitní, a ačkoliv proklamují demokracii, jsou vyhraněně antidemokratičtí a nejspíš ani nevědí, co je to demokracie. Nově to prokázala skupina, která se explicitně vymezuje demokraticky – Milion chvilek pro demokracii, která na své demonstraci proti Pavlu Blažkovi ho na své demonstraci odmítla a neumožnila mu ani jednu chvilku pro demokracii.

Specifickou skupinou jsou mladí novináři, kteří připomínají novináře Jiřího Rumla, který v době mládí a politických procesů padesátých let vysílal v rozhlase do éteru hesla „Psům psí smrt“. Nejen běžní příslušníci generace, ale i profesionální výzkumníci jsou v rozporu se základními principy demokracie, jak ukazují . Výzkumníci popisují vztah veřejnosti k tzv. dezinformacím. Zkoumají a rozdělují občany na ty správné a nesprávné. Jejich úhel pohledu naznačuje, že „správné občanství“ značí kladný vztah k EU, k listopadu 89 a k Ukrajině. Jejich metodologický přístup má feudální charakter a odpovídá pohledu na společnost z doby před vznikem sociologie. Náboženská víra poddaného byla dána náboženskou vírou jeho pána. Je legitimní, aby občan hodnotil stát a vládu, protože jejich existence je výrazem vůle občana. Naprosto nelegitimní je však, aby stát a jím ustavené entity hodnotily správnost občana. Názory občana na EU, listopad 1989 válku na Ukrajině ani v nejmenším nevypovídají o správnosti občana. Navíc se zdá, že výzkumný tým se neorientuje v událostech 17.11. 1989. Je s podivem, že stát při všech svých komisích a expertech financuje tak obskurní výzkum. Nebo je to výpovědí o vědeckých a výzkumných kvalitách ministryně pro vědu a výzkum H. Langšádlové, dle starého přísloví, „Ryba smrdí od hlavy“.

Můj kamarád tvrdí, že katastrofální stav justice je způsoben množstvím soudců, kteří působili před listopadem, a protože mají máslo na hlavě, tak to jsou poslušné loutky. Já s ním nesouhlasím, protože otřesné je i působení státních zástupců a soudců, kteří zahájili kariéru až po listopadu 1989.

Problém je, že i přední političtí a intelektuální představitelé alternativy či opozice mají zkreslenou a někdy i naivní představu o společnosti a o její historii. Mohu to ilustrovat na příkladech některých předních alternativců, Petr Drulák na křtu knihy, jejímž byl editorem, vyslovil v diskusi v reakci na tvrzení, že společenské změny jsou nutné, ale je problém, jak je provést, následující názor: „V listopadu 1989 lidé na ulicích věděli co chtějí a během několika týdnů bylo vše jinak“. Myšleno „jinak“ v pozitivním smyslu. Petra Druláka považuji za jednoho z nejmorálnějších, nejvzdělanějších a nejstatečnějších lidí alternativní scény a osobně si ho vážím. V roce 1989 mu bylo sedmnáct let a byl stigmatizován jako účastník události konstruovaným mýtem sametové revoluce a jako většina příslušníků jeho generace se těžko ze sevření tohoto mýtu vymaňuje.

Převrat StB[2] byl připravován minimálně od jara, jsou však zdroje, které uvádějí několikaletou přípravu. Davy na manifestacích sehrály roli užitečných idiotů a k podstatě události měli podobný vztah jako zimník k podstatě člověka. V roce 1968 Sověti svou vůli prosadili silou–armádou. Za ty roky se poučili, že výhodnější je, když do pohybu v žádoucím směru uvedou masy na ulici.[3] Potom nemohou občané protestovat, protože oni přece si ty změny na náměstích vynutili. Legitimita politiků a nového politického systému vyplývala z projevů a prohlášeních politiků na tribunách a v médiích, s nimiž se lidé ztotožňovali. Ovšem společenská a politická realita byla od samého počátku jiná a současná mladá generace politické proklamace z roku 1989 vnímá jako provokativní dezinformace. Kdo dnes uvěří, že V. Havel řekl: “Pomlouvají mne, že jsem proti socializmu, ale uvidíte, že je to jinak“. Kdo uvěří, že chtěl rozpuštění nejen Varšavské smlouvy, ale i NATO? Téměř nic z toho, co v listopadu politici slibovali se nenaplnilo a téměř vše, co se stalo, nebylo na listopadových mítincích řečeno.

Mluví se o svobodě devadesátých let, ale spíše šlo o záměrně vyvolaný chaos, v němž lépe probíhal majetkový převrat a likvidace české ekonomiky a její přeměna na ekonomiku koloniální. Chaosu napomáhala amnestie zhruba dvaceti tisíc vězňů a destabilizace a destrukce policie. O údajné svobodě devadesátých let také vypovídá štvanice na autora Analýzy 17.listopadu 1989, v komunistickém režimu dvacet let vězněného Miroslava Dolejšího. Neznám prognózu, která by se tak naplnila jako po více než třiceti letech prognóza M. Dolejšího. Dokonce i bratr M. Dolejšího, který se ho zastal, byl vyhozen nejen z funkce ředitele zdravotnické školy na Kladně, ale i ze zaměstnání. To jsou ta svobodná, demokratická devadesátá léta, včetně prověrek, obdobných prověrkám v normalizaci.

O převratu realizovaném StB svědčí i to, že ačkoliv mediálně bylo StB a KSČ zatracováno, náčelník StB Alois Lorenz byl náměstkem ministra vnitra a poradcem ještě po listopadovém převratu a polistopadovým ministrem vnitra byl agent komunistické vojenské rozvědky Richard Sacher, který svazky všech nových politiků shromáždil do Fondu Z, který uložil neznámo kam. Předsedou vlády se stal vysoký komunistický představitel M. Čalfa, a i v dalších letech, navzdory mediálním kritickým mimikrům,[4] byli a jsou ve vysokých ústavních funkcích bývalí komunisté, agenti StB a rozvědčíci.

To můžeme vidět na obsazení klíčových ústavních pozic lidmi, většinou ve významných pozicích i v předlistopadovém režimu. Prezident Petr Pavel dříve komunistický rozvědčík, (předtím bývalý komunista M. Zeman), předseda Ústavního soudu J. Baxa[5] (předtím bývalý komunista P. Rychetský), Nejvyšší státní zástupce Igor Stříž, dříve vojenský prokurátor a vyšetřovatel, předsedové vlády, bývalí komunisté (Babiš, Tošovský, Zeman, Špidla, Pithart, Čalfa, Fischer, Rusnok). Takže „vše jinak“ bylo ne z vůle lidu na ulicích, ale protože došlo k průsečíku shody významných mocenských sil (StB, část vedení KSČ, Soros, CIA, KGB, Gorbačov, Bush).

Také pohled J. Rajchla[6] je v lepším případě naivní. Připomenul události z listopadu 1989 a tehdejší generální stávku a pronesl, „že to je „jen o lidech. Je to jen o těch lidech, pokud dají hromadně najevo nespokojenost s vládou, tak vláda padne.“ Pokud vnímá předseda strany PRO společenskou a politickou realitu tak naivně, že vidí analogii mezi situací listopadu 1989 a současností, tak nevidím budoucnost optimisticky.

Otřesnou vizitku nasadil straně PRO místopředseda Petr Vacek[7], který na tiskové konferenci prohlásil: „Nejsme obdivovatelé ničeho, co přichází z východu, protože to vždy znamenalo utrpení, bídu, drancování a ponižování českého národa. Odvoláváme se na nejlepší demokratické prvky první republiky a zakladatele naší republiky Tomáše Garrigue Masaryka.“

Na rozdíl od něho obdivuji východní spiritualitu, především buddhizmus, taoizmus a advaitu. Také obdivuji dílo L. N. Tolstého, F. M. Dostojevského a vlastně celou ruskou literaturu, která tvoří podstatnou část světové literatury, stejně jako ruská hudba je podstatnou částí světové hudby. Kulturu v USA ve významné míře tvořili Rusové. Také mi není jasné proč P. Vacek odmítá Mendělejevovu tabulku prvků a veškeré výsledky ruské vědy. P. Vacek si evidentně plete světové strany. Pane Vacku, nacismus a plán vyhlazení českého národa nepřišel z východu, ale ze západu a Hitler Mnichovskou smlouvou získal podporu ještě západnějšího Západu; Francie a Velké Británie a velvyslance USA ve Velké Británii J. Kennedyho. A vůbec nebylo samozřejmé, že Československo bude po válce existovat. První, kdo uznal za 2. světové války svrchovanost Československa byl Sovětský svaz, který také porazil nacismus, osvobodil Československo a zabránil vyhlazení Čechů a Slováků. Z odvolávání se na T. G. Masaryka mám pocit, že P. Vacek neví, o čem mluví. T. G. Masaryk byl zasvěceným kritikem K. Marxe, ale vůči Sovětskému svazu vedl korektní politiku, i když současně se Československo chovalo velmi vstřícně vůči ruským emigrantům. Jako jeden z mála tehdejších politiků vyžadoval neutrální přístup českých legií v občanské válce probíhající Rusku.

A pokud bychom chtěli zůstat u těch světových stran, tak Čechové měli problémy od západu již z dob, kdy Přemyslovci teprve zakládali českou identitu a českou státnost. Ze západu byla česká státnost a identita neustále ohrožována po celou svou historii. Vyvrcholení hrozby ze západu přišlo ve dvacátém století, kdy náš západní soused usiloval o likvidaci československé státnosti, identity a slovanské populace. Zatímco jsme byli v počátcích existence české státnosti ze západu ohrožováni germánskými kmeny, z východu přišla východní křesťanská spiritualita v osobách Cyrila a Metoděje. Co P. Vacek proti nim má?

Jen primitiv je schopen se odříznout podle nějakého formálního kritéria od částí světové kultury a lidské civilizace. Osobnost takového člověka je omezená a chudá. Naopak moderní vývoj lidské civilizace je poznamenán rozšiřováním životního, sociálního a mentálního pole. Inteligentní a vzdělaný člověk se seznamuje a potýká i s tím, s čím nesouhlasí a toto potýkání je jedním ze zdrojů rodící se moudrosti. Strana, která hlásá tak primitivní tezi jako Petr Vacek, je pro národ nebezpečná a je třeba se jí vyvarovat.

Západní hodnoty jsou často používanou frází. Jaké jsou však ty západní hodnoty? Hodnoty mohou být deklarovány subjektem, entitou (např. Evropskou komisí) nebo je můžeme odvozovat z jednání subjektu, protože hodnoty se podílejí na formování jednání, a proto je můžeme z jednání zpětně odvodit. Deklarované hodnoty mohou být pouhá iluze, zatímco z jednání odhalené hodnoty jsou reálné.

Pan Vacek se tedy hlásí k hodnotám, které jsou spojené s genocidou původního obyvatelstva Ameriky, otrokářstvím, kolonializmem a neokolonializmem, ideologií nacizmu, který nebyl omezen pouze na Německo, včetně holocaustu. USA za 247 let své existence pouze 17 let nevedla agresivní války. Vietnam nečelil pouze americké agresi, ale jen několik let před americkou vietnamskou válkou musel o svou svobodu bojovat ve francouzské vietnamské válce. Francie ve snaze udržet koloniální nadvládu zabila v šedesátých letech v Alžírsku 135 tisíc lidí a v mučení nezaostala ani za gestapem, včetně pouštění elektrického proudu ženám do genitálií. Za klasickým vojenským pučem v Chile stála americká CIA. Na prezidentský palác demokraticky zvoleného prezidenta zaútočila letadla a pučisté se proslavili vyhazováním politických odpůrců z letadel. Pane Vacku, na takovéto hodnoty musí být hodně silný žaludek. Nedávno, vzápětí po tom, co Kaddáfí financoval prezidentskou volební kampaň Sarkozymu, Francie spustila proti Libyi vojenskou agresi, do které se zapojily i ostatní státy Západu. Kaddáfiho usmrtili vražením kůlu do konečníku k velké potěše tehdejší ministryně zahraničí USA Hilary Clintonové a realizaci západních hodnot.

Na japonském ostrově Okinawa se dopustil v letech 1972–2009 americký vojenský personál sloužící na základně 5 634 zločinů, včetně 25 vražd, 385 loupeží, 25 žhářství, 127 znásilnění, 306 útoků a 2 827 krádeží. Také v duchu západních hodnot. Budou se u nás američtí vojáci chovat jinak?

Humanitární bombardování bývalé Jugoslávie a podpora kosovské organizace, předtím vyhlášené za teroristickou, která rozprodávala orgány srbských zajatců, za což je v současnosti trestně stíhán bývalý kosovský prezident, je také ukázkou západních hodnot. Ale i to, že vychvalovaný a do prezidentské funkce dosazený H. Thaci je po splnění úkolu odepsán, tak jako mnozí jiní před ním (Noriega, Saakašvili) je hodnota Západu. Mouřenín splnil svůj úkol, tak může jít. Zajímavý bude osud V. Zelenského a jeho miliardových nemovitostí.

V padesátých letech byli v Československu diskriminováni lidé na základě tzv. třídního původu, což je oprávněně do dneška kritizováno. Ve stejné době a i později, kdy v Československu třídní diskriminace již nebyla, v USA daleko větší podíl populace a ve větší míře, byl diskriminován na základě barvy kůže. V šedesátých letech, když dvě černá děvčátka chtěla přijít do školy, tak to bylo za asistence armády, připomínající manévry. Ovšem zatímco Československo si vysloužilo nálepku totalitní diktatura, USA mělo označení největší a nejskvělejší demokracie světa.

Možná má pan Vacek na mysli hodnotu „svoboda slova“, jištěnou 1. dodatkem americké ústavy. Nic tak nevypovídá o svobodě slova v USA, jako skutečnost, že ve volební noci byl úřadující prezident během projevu náhle cenzurován všemi médii ovládanými deep state. Vypovídá to nejen o svobodě slova, ale i o skutečné, ne o té deklarované demokracii. Když je cenzurován prezident, jakou svobodu slova má běžný občan.

Finanční kapitál se přestává spokojovat skrytým působením a začíná vstupovat do společenských procesů přímo. Nově se zapojily do cenzury banky a klientům s názorem, který není ten „správný“, ruší účty (Farage). Rakouská Česká spořitelna chce rozhodovat o vedoucích funkcích akademických institucí. Preferenční aktivitou Evropské komise je všemi prostředky zajistit absolutní cenzuru, samozřejmě pod hlavičkou ochrany svobody slova, podobně jako P. Fiala v orwellovském newspeaku tvrdí, že občan má právo na korigované informace (rozuměj cenzurované).

Ve skutečnosti jedinou reálnou skutečnou hodnotou Západu je „zlaté tele“ (zisk, majetek, osobní prospěch) A tuto hodnotu jsme po listopadu jako společnost převzali dokonale (špinavé peníze neexistují, o peníze jde až v první řadě) a nyní jsme konzumně hedonistickou společností bez transcendentního přesahu A pokud se pan Vacek ztotožňuje s těmito hodnotami, tak normální člověk se nemůže ztotožnit s ním.

Pan Vacek bere listopad 1989 jako návrat k demokracii. O tom, o jaké procesy šlo, píši na jiném místě. Pokud kognitivní schopnosti pana Vacka jsou na úrovni, že není schopen rozpoznat za zmanipulovanými demonstracemi rukopis zpravodajských služeb, tak je zcela nedůvěryhodný. Nebo, že by byl součástí projektu?

Pro kryptokracii, skutečnou, skrytou moc, jsou vlády a politici spotřební zboží. Když splní své úkoly a jsou opotřebovaní a mezi lidmi již příliš „profláknutí“, klidně je odepíše, avšak má již za ně náhradu, která se třeba i postaví do boje proti opotřebovaným politikům. Formální vláda se vymění, avšak kryptokracie dál pevně drží skutečnou moc ve svých rukách. I těm nejhloupějším voličům na Slovensku dochází že I. Matovič by neměl řídit ani zmrzlinový stánek, avšak svou důvěru přenášejí na Michala Šimečku a Progresivní Slovensko, a tak může vzniknout na několik let opět vláda, která bude plnit úkoly kryptokracie. Vše se změní a současně nic se nezmění.

Při analýze, kdo je M. Šimečka, se lze podívat i na rodinnou–rodovou strategii. Od praděda po jeho otce vidíme široké spektrum politické orientace, avšak tato orientace vždy reaguje na politickou situaci. Nalezneme zde stalinisty, antikomunisty, národovce i globalisty. Pochopitelně, že v současnosti, viděno v těchto souvislostech, M. Šimečka může být jen globalista, a dokonce tak úspěšný, že i při svých určitých intelektuálních limitech (nebo právě díky nim) je místopředsedou Evropského parlamentu.

Zásadní rozdíl je v analytických, poznávacích schopnostech člověka uplatněných vůči společenským a politickým subjektům, společnosti a společenským procesům. Zásadním předělem je kritická reflexe společnosti v reálném čase, to znamená v čase, v němž probíhají společenské procesy, a jednání na základě výsledků kritické reflexe může vstoupit do probíhajících procesů. V případě reflexe I. Matoviče to znamená v době voleb. Jakýkoliv jiný čas kritické reflexe po volbách je již kvalitativně něco jiného. A občan, volič schopný kritické reflexe v reálném čase, je poměrně vzácný sociální jev. V Čechách až do současnosti si mnoho účastníků demonstrací z listopadu 1989 myslí, že změnu režimu, tzv. sametovou revolucí, způsobili lidé na ulici. Všichni ostatní, neschopní kritické reflexe v reálném čase, jsou objektem mediální manipulace a marketingu spin doktorů. Od určité chvíle je kritika I. Matoviče pro kryptokracii žádoucí, protože se tak kanalizuje frustrace společnosti a vytváří se iluze demokracie. Také při emocionálním rozpohybování společnosti se dav lehčeji směruje do žádoucího směru, do žádoucího chlívku.

Bez zajímavosti není společná osobnostní výbava vládních politiků. Agresivita, drzost, absence empatie, studu a mravnosti, absolutní sebestřednost na své ego a osobní zájmy, protičeská, protivlastenecká orientace, naprostá absence sebereflexe a z toho plynou sebekontroly. Bylo by jistě zajímavé, jak sami sebe vnímají, kam až ve své obludnosti zašli, když D. Nerudová, ještě bez funkce, už hlásala do světa, jak je pohledná a mladá. Normální člověk by nechal na druhých, aby zhodnotil její pohlednost. Mně např. se s jejím předkusem spíše spojuje veverka než pohledná žena. A to ještě neměla funkci, kam až by zašla, kdyby tu funkci měla. Z historie víme, že podobní lidé se prohlašovali za Bohy a jmenovali koně senátorem (Nero). Ona se zatím jen prohlašuje za osobnost a za osobnosti chce kandidovat do europarlamentu. A osobnost to tedy je, být odpovědná za podvodné zkorumpované získávání vědeckých hodností PhD., a tvářit se, že se jí to netýká, to už musí být velká osobnost. Ovšem, možná než za osobnosti, by měla kandidovat spíše za zloděje.

– Ministři rádi dávají příklad ekonomiky domácnosti. Která domácnost, když je zadlužená, si půjčuje, aby mohla peníze někomu dát. Která zadlužená domácnost garantuje půjčku subjektu, o kterém se navíc ví, že jí nikdy nesplatí. Již dnes jen úroky ze státního dluhu dosahují 80 miliard. Jaká bude dluhová obsluha až Ukrajina nezaplatí úvěr, který garantujeme. Kolik let takovéto vlády ještě vydržíme, než dospěje Česká republika k bankrotu? Tento čin nelze hodnotit jinak než jako vlastizradu vedoucí k záměrné ekonomické likvidaci státu.

–V rozporu s národními zájmy a se zájmy občanů provádí vláda energetickou politiku. Elektřina vyrobená v elektrárnách postavených z peněz občanů je českým občanům a továrnám prodávána za mnohonásobně vyšší cenu, než je cena výrobní. Tato cena je určována v Německu. I elektřina z Temelína, většinově vlastněného státem, je českým subjektům prodávána za nehoráznou cenu s absurdním zdůvodněním, že menšinoví vlastníci by se při nižší ceně zlobili. Od ruského plynu a ropy jsme se z quasi morálního a politicky negramotného důvodu odstřihli a raději tyto ruské komodity kupujeme přes zprostředkovatelé za výrazně vyšší ceny. Tato politika vlády má tragicky dopad nejen na občany, ale i na českou ekonomiku. V důsledku drahé energie nekonkurenční výrobky těžko prodáme se zdůvodněním, že nás V. Zelenský chválí. Také můžeme očekávat v důsledku drahých energií odchod firem z Česka. Vládní energetická politika je vůči ekonomice likvidační a svými dopady má charakter vlastizrady.

–Působení vládních stran a politiků má mafianský charakter. Občas se provalí to, co se děje pravidelně a má systémový charakter. Mafiánským duchem je prolezlé hnutí STAN. Jejich hodnotový systém je tak vzdálen tradiční morálce, že si často ani neuvědomují nepřijatelnost svého jednání a proklamací. Propojenost špiček STANU s organizovaným zločinem se ukázala v kauze Dozimetr. Místopředsedkyně Věra Kolářová v ČT obhajovala, že ve STANU jsou i slušní lidé.

Vzápětí na sjezdu STAN si zvolili místopředsedou J.Farského, podvodníka, který chtěl souběžně užívat všechny prebendy jako poslanec, a přitom být na studijním pobytu v USA. Morálka členů STAN je tak posunuta, že tento podvodník je pro ně svým chováním hvězdou. To se nyní opět ukazuje při volbách do Evropského parlamentu, kdy lídry kandidátky jsou podvodník J. Farský a „zlodějka“ D. Nerudová. Hodnoty a morální normy členů STAN jsou ukázány jak ve výloze. Jak dlouho může stát vydržet vládu mafií?

–Zakoupení nejdražších letounů s nejdražším provozem, přičemž tyto letouny jsou pro Česko naprosto nevhodné a nepoužitelné. Nad Českem se ani neotočí. V podstatě český občan takto sponzoruje americký zbrojní průmysl a dotuje americké vojenské eskapády. Tyto výdaje také urychlují cestu Česka k ekonomickému bankrotu a ve své podstatě jsou vlastizradou. Proč to J. Černochová dělá? Napadá mi bonmot Jana Wericha: „Dělá to z blbosti nebo za peníze“.

– Vláda poškozuje českou státnost i v symbolické rovině, v zacházení se symbolem české státnosti, s vlajkou. V ČR se v § 13 zákona č. 352/2001 o užívání státních symbolů České republiky hovoří o jejich zneužití takto: „Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že zneužije, úmyslně poškodí nebo hrubě zneváží státní symbol České republiky“. V průvodu Prague Pridu, jehož se účastnili také Z. Hřib, J. Lipavský a I. Bartoš, českou vlajku, jeden ze státních symbolů, navlékli do barev Prague Pridu. V rozporu se zákonem je také nahrazování české vlajky ukrajinskou na státních a jiných budovách.

Ovšem vrcholem cynizmu vládních politiků je, pokud se jedná o ně. Neustále vykřikují peníze nejsou, ale zvýší si platy. Seniorům s příjmy pod dvacet tisíc se přidat nemůže, ale ke svým stotisícovým platům si opět nasypou do koryta. Jejich argumenty, že toto zvýšení není pro státní rozpočet podstatné, naprosto neobstojí, a naopak je degraduje. Veřejné působení vedle ekonomické dimenze má také dimenze politickou a morální a ty by měly být v souladu. Skuteční vůdci a politici se vždy snažili být v souladu s občany a nechtěli na nich parazitovat. Symbolická rovina chování politiků má značnou integrační funkci. Po tom, co k rozcapenému zneužívání moci pod heslem nejsou peníze, si zvýšili platy, ztratili legitimitu a věrohodnost. Již mohou říkat co chtějí, ale pro myslícího občana jsou mimo pásmo normality, nebo dokonce je vnímá jako pitvořící se skřety (Pekarová, Černochová).

https://www.prvnizpravy.cz/sloupky/likvidacni–komando–ceske–statnosti–a–ceskeho–naroda/